TERAPEUTICKÝ KLUB  alias skupina S.

PhDr. Věra Müllerová 

Terapeutický klub alias skupina  S. (PhDr Věra Müllerová)

Předneseno na  VI.mezinárodní konferenci o manželském a rodinném poradenství.V Sedmihorkách  v květnu 2002

Publikováno: Časopis pro psychoterapii Konfrontace,13 roč,/2002/  č.3, str.143-144  

Terapeutický klub ve Středisku pro rodinu a mezilidské vztahy v Č.Budějovicích (dále TK) zahájil svou činnost na podzim roku

2000. Předcházející uvažování o otevření Skupiny S (jako senior), jak byl původně TK pracovně nazýván, bylo syceno postřehy a dojmy z každodenní poradenské a terapeutické praxe autorky. V nemenší míře také jejím postupujícím věkem, možná i konfrontací s poznámkami některých kolegů z profese, kteří  reagovali např. takto: „cože, skupinová terapie v tak vysokém věku? To má smysl tak do pěta-šestatřiceti, pak je člověk úplně tuhej.“

 

Je jistě důležité uvažovat o tom, dokdy, či odkdy je člověk schopný vnímat psychologickou, psychoterapeutickou péči, či prostě pomoc  bližního. Tyto názory se proměňují a k našemu prospěchu objevujeme staronové pravdy - že člověk si zaslouží úctu, pozornost a péči již před narozením, a stejně tak na druhém pólu života.

 

Z různých důvodů se péče pomáhajících profesí poskytovaná člověku zaměřuje na některá věková období více,na jiná méně. Zdá se, že padesátníci a starší se poměrně méně často vyskytují v terapeutických skupinách. Nepotřebují to? Nebo nechtějí? Nebo jim to nenabízíme?

 

Jako jednotlivci stárneme od narození, někdo to umí,někdo se na stáří těší, jiný se bojí o stáří i mluvit, ale v současné době jsme svědky i nového jevu.

 

Jsme účastníci demografického vývoje,který nazýváme Stárnutí populace.Podle populační prognózy světa do r.2050,vypracované OSN, lze očekávat, že v r.2050 v zemích  EU, téměř 29 % obyvatelstva budou tvořit lidé starší 65ti let.Počet obyvatel v ČR v produktivním věku (15-64 let) byl sice ještě v r. 2000 poměrně vysoký, (70 %), ale podle prognóz lze očekávat do r. 2050 nárůst podílu seniorů na 40 %. (Demografie, 2002, roč. 44,č.l.)

Jistě je hodně důležité vnímat realitu, ve které všichni žijeme.

 

Projekt Terapeutického klubu, který ve zkrácené podobě dále předkládám, vznikl, protože to bylo zapotřebí, protože v regionu nebyla podobná služba nabízena.

TERAPEUTICKÝ    KLUB

Zkrácený projekt (charakteristika).

 

 Cílová skupina:

Účastníci terapeutického klubu jsou lidé ve věku přibližně od 46 až 50ti let,horní věková hranice je neomezena. Jedná se převážně o klienty Střediska pro rodinu a mezilidské vztahy, kteří prošli individuální či manželskou terapií ve Středisku,nebo jsou doporučeni psychiatrem, u kterého byli původně v péči, a kteří mají předpoklady ku společné práci. a trpí problémy v některé z uvedených oblastí.

 

Problémy v oblasti neuspokojivých rodinných a mezilidských vztahů, osamělost, obtíže v adaptaci na novou etapu životního cyklu, syndrom opuštěného hnízda, ztráta partnera (rozvod, úmrtí), těžce prožívaný odchod do důchodu, ztráta životního smyslu, etc.

 

Aranžmá setkávání:

Cyklus: od poloviny září do  poloviny června  

Setkávání v místnosti psychoterapie Střediska pro rodinu: 1x za l4 dní  2 hodiny (l4:00 – 16:00)

Počet účastníků: přibližně 8-12 osob.

Vede, v našich podmínkách, l terapeut.

 

Obsahem setkávání je vlastní setkání, společná práce, relaxace (relaxační techniky),  sociálně tréningové techniky, strukturované diskuse k vybraným tématům, arteterapeutické techniky. Důraz je kladen na vytváření společenství, prožitky přijetí  (a sebepřijetí) ve skupině účastníků. 

 

Smyslem Klubu je zejména podpůrné, facilitační působení na cílovou skupinu s cílem zvýšení kvality života účastníků. (koncept WHO, aktivní stáří)

 

 Krátký příběh o prvním běhu TK.

V roce 2000 na podzim byl zahájen  l. ročník TK, v počtu 10 účastníků a l terapeut. Účastníci byli vybíráni ve shodě s kriterii výběru členů do skupiny (Knoblochová 68, Kratochvíl 77,95, Rieger 98, Yalom 85,99). TK nebyl  uzavřen jednomu z pohlaví, ale přihodilo se to tak, že začaly samé ženy. (Včetně terapeutky). Krátce po začátku došlo ke změnám v počtu účastníků, zůstalo 8 stálých členek TK.

 

Pro zajímavost: Nejmladší účastnice 46 let, nejstarší 72 let. Tři 48 let, tři 58 let .4 ve starobním  důchodu, l v invalidním, 3 pracující. Jedna žena s VŠ,ostatní středoškolačky. Tři ženy rozvedené, l vdova, 4  v manželském vztahu.Všechny  mají,nebo měly  děti.

    

Jaké očekávání měly na TK?

Cituji například.(Křestní jména jsou změněna).

Alena:

Problémy rozrůstající se rodiny, která si neuvědomuje i stále se rozrůstající požadavky a mé možnosti. Najít pocit větší užitečnosti, náplně života.

Bára:

Společné sezení s lidmi podobně zaměřenými, rady a porady všedního dne a života.

Cilka:

Relaxace. Přenést se přes vlastní problémy. Jak nepropadat depresi a stressu.

Dana:

Chtěla bych se dovědět, jak postupovat, když se vytvoří doma neřešitelné problémy, jak tyto problémy řeší ostatní. 

Eva:

Zahnání samoty a sdělení životních zkušeností.

Etc.

 

Na prvním setkání bylo dojednáno oslovování, (ve shodě s Riegerem 98 upřednostňujeme vykání a křestní jména, pro terapeuta oslovení doktor, doktorka). Osvědčily se také klasické  pevné jmenovky, stříšky, které byly v průběhu používány i jako „tabulky“ pro zápis potřebných záznamů. Na prvním setkání byly také členky seznámeny s Pravidly terapeutického klubu, která stvrdily podpisy).

 

V průběhu postupujícího času se TK, který byl koncipován jako otevřený nově příchozím, stabilizoval a zůstal v nezměněném tvaru  do června 2001. Jednotlivá dvouhodinová setkání byla připravována klasickým způsobem. Rozehřívací kolečka, čas věnovaný řešení problémů předkládaných jednotlivými členy, relaxace.Programované diskusní skupiny se střídaly se sociálně tréningovými technikami, projektivními a dalšími pomocnými technikami. S účelem zlepšit sebepojetí, sebevědomí, trénovat komunikaci, sebepresentaci  (okénko pro hosta), s cílem hledat  „nový“ smysl života, který byl pro samé trápení skryt.

 

Když se při psaní tohoto příspěvku probírám poměrně podrobnými záznamy skupinových sezení, čtu hezkou poznámku  ze XVII setkání .

“Všichni chtějí povídat a nechtějí techniky, respektuji.“  

 

V závěru l.běhu jsme v červnu při loučení formulovali postřehy, jak bylo splněno očekávání, i poselství.

 

„Vadilo mi,že jsem se sem málo dostala, ..donutí to člověka, aby popřemýšlel“ (říká  A. ,která trpí Cronovou chorobou).

 

B: Myslela jsem, že to bude víc krutý, pomůžeme si povznést se nad   problém“

 

C: „Otevřeli jsme se. Tím, že jsem o těch problémech mluvili, jsme si pomohli.“

D: „jsem moc ráda,že jsem sem chodila, když jsem tady byla na počátku, nemohla jsem ani mluvit a pořád jsem napůl brečela. Teď je to úplně jiné.“

E: „Ráda bych pokračovala na podzim po prázdninách. Moc mi to prospívá.“ 

 

Pro terapeuta osobně bylo, kromě jiného, zajímavé konfrontovat   reakce studentů, kteří se někdy v rámci universitní praxe zúčastnili sezení TK,  a  „seniorů“. Někdy byli studenti „tradičnější“  a rigidnější  v názorech,  a  „senioři“  pružnější.

 

Na podzim  2001 začal druhý běh Terapeutického klubu, který bude ukončen v červnu  2002.

Přeji Vám i sobě pevné zdraví, elán a chuť pracovat (i)  s klienty „přes padesát let“.

 

Shrnutí:

Sdělení o projektu, který autorka připravila pro klienty Střediska po rodinu a mezilidské vztahy.

Účastníci Terapeutického klubu jsou lidé ve věku přibližně od 46 až 50ti let, horní věk.hranice je neomezena, kteří mají předpoklady ku společné práci a trpí problémy v oblasti neuspokojivých rodinných a mezilidských vztahů či mají  obtíže v adaptaci na novou etapu životního cyklu, etc.

Smyslem Klubu je zejména podpůrné facilitační působení. Důraz je kladen na vytváření společenství, prožitky přijetí (a sebepřijetí) ve skupině účastníků. 

Sdělení je určeno kolegům, kteří se zabývají myšlenkou zvyšování kvality života a aktivního stáří (ve vztahu ke svým klientům i k sobě).

 

Literatura u autorky.

 

PhDr. Věra Müllerová.

v.mullerova@gmail.com