PhDr. Věra Müllerová (1949)

Publikováno: Psychologie dnes, 12.roč/2006 č.1,str.22-23), Auspicia, 3.roč/2006/ č.1, str.64 - 66

„Ten dělá to a ten zas tohle,“ zpívá se ve známé písničce. A co Vy, máte ve Vaší rodině pravidla určující kdo, kdy a jak má pracovat?

Socioložka s výcvikem v rodinné a systemické terapii. Zabývá se problematikou rodinné terapie, manželského a rodinného poradenství a krizové intervence. Přednáší na Teologické fakultě Jihočeské Univerzity a pracuje ve  Středisku  pro rodinu a mezilidské vztahy v Č.Budějovicích.

Paní Anežka, 32 let,  je spokojená v manželském vztahu i v rodině, ale v současnosti si  stěžuje. „Připadám si, že jsem  na všechno sama. Včera jsem  řekla o pomoc při mytí nádobí synovi. Ten mi  ale odvětil, že má moc práce ve škole a ještě se divil, proč chci  pomoci, když jsem vždycky chtěla všechno dělat sama?“ Paní Anežka je smutná, neví, jak situaci řešit.

Paní Marie, 53 let, je rozvedena,  žije  ve druhém faktickém manželství.

Má dojem, že muž „chce být v rodině,“ ale zároveň se chová, „jakoby byl sám“- nechce se podílet na žádných domácích pracích. Říká. „To je přece tvoje věc  a dětí. A navíc jste tři, a já jsem jeden“.Dotazuji se na pravidla organizování práce v domácnosti. Reaguje s údivem. „ Ne, to jsme ještě nezkusili…“

Pan Jiří, 40 let,  má  jiný problém, říká. „Já pracuji do večera, jsem hodně pryč, a manželka nyní pracuje  jako profesionální trenérka. Po celodenní práci začnu uklízet nádobí a někdy vařím, ona ale přijde a řekne. Ty jsi nepověsil prádlo? Neuklidil jsi tamhleto?“ Aktuálně je ve vztahu velmi dusno. Partneři se hádají, kdo, jak a co má dělat. Děti v této rodině nemají žádné pravidelné povinnosti, týkající se domácí práce. Na otázku: máte doma nějak zorganizovanou práci v domácnosti? Máte pravidla? Odpovídá Jiří s podivem: „Ne.

Rodinná pravidla

Některá pravidla se týkají věcí životně důležitých, jiná záležitostí obyčejných, všedních. Dohodnutá  pravidla  určují, jak se máme chovat vůči sobě navzájem, jak pečovat o dítě, jak stolovat, jak odpočívat  a kdo, kdy a jak má v rodině pracovat. Dodržování pravidel prospívá klidu a pořádku, a naopak jejich chybění přináší do rodiny (podobně jako do jakéhokoli jiného systému) zmatek a chaos. Připravování pravidel předpokládá schopnost členů rodiny komunikovat spolu navzájem, ale můžeme říci i naopak, že právě společná práce na vytváření pravidel zlepšuje komunikaci a celkové ovzduší v rodině. Důležité je zejména společné vytváření pravidel, aby pravidla byla přijata všemi členy rodiny a aby jim všichni stejným způsobem rozuměli.

Zaměříme se konkrétně na obyčejné každodenní téma práce v domácnosti. Kdo, kdy a jak má v rodině pracovat? Ze života i z terapeutické praxe se dozvídáme, že pravidla týkající se organizace činností v domácnosti často chybí. Lidé, kteří přicházejí do terapie, si stěžují, že mají příliš mnoho povinností, příliš práce je od nich očekáváno, nezbývá jim čas pro sebe… Někdy se dozvídáme, že osoba, přetížená prací, touží po změně, ale zároveň si ,nedovede‘ o pomoc říci. Pak může docházet k prohloubení tohoto přetížení, k poruchám komunikace a celkovému ochládání vztahu.

Ve většině rodin se sice jednotliví členové domácnosti na ,společném díle rodiny‘ podílejí, ale matka nebo otec žádají ostatní o výpomoc spíše náhodně, nečekaně – a obě strany pak mohou být rozladěny. Matka například proto, že je na práci sama, dítě proto, že  má jít udělat ,teď hned‘ to, či ono, přičemž právě v té chvíli se naplno zaobírá něčím jiným. A všichni mohou být rozladěni, že nemají žádný společný volný čas. Jak připravit společně pravidla, která by rodině prospívala? A jak tato pravidla udržet při životě?

Předkládám pro inspiraci jednoduchou pomůcku, kterou můžeme užít v terapii v případě, kdy si jeden či více členů rodiny stěžuje na přetížení a zahlcenost domácí prací. Zároveň můžeme tuto inspiraci využít i v privátním životě, ve své vlastní rodině.

Termín rodinné inženýrství (RI) je z dílny Virginie Satirové, která jím rozumí „management času, prostoru, zařízení, energie a lidí v rodině, ve vztahu k zajišťování provozu domácnosti a rodiny.“ (Satirová, 1994). Nápad napsat průvodce RI se zrodil při terapeutické práci autorky v situacích, kdy členové rodiny opakovali obdobné stesky, jaké jsou uvedeny výše v kazuistických střípcích a je prověřován i v rodičovské praxi autorky.

Rodinné inženýrství v našem pojetí je jednoduchá pomůcka pro lepší organizaci činností v domácnosti. Má přitom zajímavý terapeutický rozměr: rodina společně trénuje komunikaci, učí se stanovit společný cíl a tento cíl pak v týmu dosahovat.

V praxi nejprve klienta seznámíme s RI, provedeme ho jednotlivými kroky a on pak sám doma postupuje dle inspirace a vlastní tvořivosti. V případě, že je na konsultaci celá rodina, seznámí se s RI všichni společně.

Inženýrství v praxi

Svolejte rodinnou radu: Osoba, (eventuálně osoby) která je zainteresovaná na změně, dá impuls k setkání rodiny – svolá rodinnou radu. Doporučuji, aby se sešli všichni, i nejmenší děti. Oznámí například, že si váží práce, kterou všichni nějakým způsobem vykonávají, ale že chce lépe zorganizovat provoz v rodině, aby se pomoc neděla nahodile, ,teď hned‘, ale aby každý měl svůj respektovaný volný čas. Členové rodiny by měli dát společně dohromady, jak se podělí o práce, které se v rodině vykonávají, a zároveň zajistit, aby měli všichni nějaký společný čas pro zábavu. V tom by měli mít všichni jasno.

Sestavte seznam činností: Jako první je dobré vyjmenovat, jaké všechny činnosti se u nás v rodině (v bytě či domě i mimo něj) dělají a pořídit jejich písemný seznam: luxování, zametání, vytírání, žehlení, nákup, praní, vaření, mytí nádobí, zalévání květin... Seznam bývá obvykle velmi dlouhý a někteří členové rodiny jsou překvapeni tím, co všechno ,se‘ v domácnosti dělá – a to někdy i denně. Seznam je proto dobré vytvářet společně, na ,rodinné radě‘.

Co bude kdo dělat: Následuje další krok. Každý z účastníků rodinné rady si sám vybírá činnosti, které buď již dělá, nebo by je dělal ,docela rád‘ a uchází se o ně. Jde o vlastní nabídky účastníků rodinné rady. Při přípravě v terapeutickém kontextu tady vybízíme například matku, aby si připravila návrh. Jaké práce by se ráda vzdala? Které činnosti by ráda delegovala? Co může (je schopna) předat dalším členům rodiny? Je zajímavé pozorovat, jak někdy přetížená osoba sice může, ale není schopna činnost předat. V této etapě je dobrodružná zejména otázka motivace jednotlivých členů rodiny. Vzpomeňte si, jak Tom Sawyer (Twain, 1903) získával kamarády pro natírání plotu. Dostal za úkol natírat velký, dlouhý plot. Práce se mu zdála nekonečná a otravná. Přemýšlel, jak sehnat pomocníky. Kamarádům, kteří procházeli kolem,  presentoval práci jako atraktivní a „veledůležitou činnost“,  kterou umí nejlépe jen on sám. Nakonec  ho kamarádi prosili, aby  je také nechal „aspoň chvilku“ natírat.

Nakreslete rozvrh: V dalším kroku rodinná rada zvažuje kolik práce a kdy bude jednotlivý člen rodiny dělat. Zde je výhodné připravit rozvrh. Doporučujeme pro děti maximálně jednu až dvě pravidelné domácí činnosti denně, odpovídající jejich věku, vyvážené co do časové náročnosti. Psychologickým momentem zde je kontrast mezi dlouhatánským seznamem činností – a tím, že mi z něho připadne pouze jedna či dvě činnosti na den. Tento moment přispívá, aby dítě novou povinnost vnímalo v zásadě pozitivně. U dospělých existuje větší variabilita. V některé rodině vznikne rozvrh jenom pro děti, s tím, že rodiče ,pracují pořád‘, jinde jsou uvedeni detailně, někdy se objeví dospělí v rozvrhu symbolicky (viz obrázek). Opět jde o společnou práci a rodinný tým pokračuje v dohadování, dokud nepřipraví experimentální rozvrh. Ten může nakreslit například zručný kreslíř rodiny, nebo ten, kdo rád kreslí, i když není zručný. Výhoda rozvrhu je kromě přehlednosti také v tom, že sám hlásí, co kdo má dnes udělat, aniž by to musela dělat například matka. Člen rodiny se po příchodu domů sám konfrontuje s rozvrhem, který visí na vybraném místě (lednička, tabulka v kuchyni).

Revize za l měsíc: Důležité je, že připravený program je možno proměňovat a podle výsledků přizpůsobovat potřebám jednotlivých účastníků. Byl-li někdo nespokojen, hledá se příznivější verze jeho zapojení – a to tak dlouho, než je dosaženo spokojenosti.

Důležité je pracovat společně, na rodinné radě. Je zde ovšem též alternativa, že seznam činností připraví iniciátor sám, další kroky je ale už nezbytné připravovat společně.

RI jako součást rodinných pravidel je laskavým návodem, nikoli vojenským drilem. Mnohdy se vloudí chyba, mnohdy zejména děti nesplní úkol tak výtečně, jak by si ostatní přáli, ale i s mnoha nedokonalostmi je RI zajímavým instrumentem přispívajícím k rodinné pohodě. Když se rozdělí práce, bude nejspíš více volného (i společného) času.

Rodinné inženýrství v našem pojetí je jednoduchou pomůckou pro lepší organizaci činností v domácnosti, pomůckou, která má terapeutický rozměr. Rodina společně trénuje komunikaci, učí se stanovit společný cíl a tento cíl v týmu dosahovat. Jednotliví členové rodiny se podílejí po svém způsobu na provozu domácnosti a přebírají odpovědnost za své činnosti. Osoba v roli přednosty domácnosti (často matka), je částečně odbřemeněna, učí se předávat některé činnosti ostatním, jakož i respektovat jejich kompetenci. Všichni členové rodiny profitují z jasných pravidel, která přinášejí více klidu a pohody do jejich vztahů.

Literatura:

Satirová,V. Kniha o rodině, Práh 1994, Praha

Twain, M. The Adventures of Tom Sawyer,  Harper and Brothers, 1903, New York and London

Müllerová,V. Rodinné rituály. Konfrontace, časopis pro psychoterapii, roč.15 (2) 96–97.

Citace po straně:

Někdy se dozvídáme, že osoba, přetížená prací, touží po změně, ale zároveň si ,nedovede‘ o pomoc říci. Pak může docházet k prohloubení tohoto přetížení, k poruchám komunikace a celkovému ochládání vztahu.

Obrázek:

Obrázek je příkladem pracovního rozvrhu, který rodina v terapii sestavila. Rodiče jsou zde zastoupeni pouze symbolicky.